Kulturní a informační služby města Přerova p.o.

Kateřina Pěkná/ Anna Sypěnová/ Eliška Fialová

Domov mraků (Meghalaya) je překlad místního názvu kraje, kde dvě z nás, Kateřina a Eliška, strávily měsíc plný silných vjemů a tvorby. Jiné prostředí nás obě hluboce ovlivnilo a inspirovalo a vznikl zde i nápad či potřeba udělat společnou výstavu. Kromě úchvatných pohledů do krajiny, setkání s místními lidmi, zvuků džungle a jeskyní a vodopádů byla pro nás naprosto výjimečná možnost hlubokého soustředění na vlastní tvorbu a vlastní nitro, která nám na tom místě a v tom období byla umožněna. Byli jsme na vrcholku náhorní planiny obklopeni zelení, kolem velmi často a hojně pršelo a tak jsme byli s přáteli dobrovolně uzavřeni ve starém koloniálním domě a jeho terasách, obklopených záhonky a pamětihodnými stromy. Někdy nám terasy nabídly výhled na vzdálené oblé travnaté kopce, jindy byl dům obklopen hustou mléčnou mlhou. Počasí se střídalo stejně prudce jako pocity v lidském srdci a myšlenky v lidské hlavě.

Pojítko v naší tvorbě je hluboce introspektivní přístup, díváme se ven na věci a lidi okolo a zároveň do vlastního nitra a  tento proces se snažíme zobrazovat.

Kateřina vytváří kresby a akvarely zabývající se rozvíjením rostlinné struktury, která zároveň působí živočišně. Můžou to být průniky se sny a jinými světy. Její porcelánové objekty jsou čisté a bílé. Také se inspirují rostlinami, zároveň jsou abstraktními objekty, pochytanými v prostoru myšlenek a jiných nehmotných útvarů.

Eliškazobrazuje zdánlivě reálné a hmatatelné objekty a ve svých obrazech je rozpouští ve strukturách a rastrech. Její obrazy jsou často plny znaků a poskládány jakoby z různých kousků pocitů. Můžeme v nic najít stopy nejistot a naopak přílišných zářivých jistot. Jsou plny nejednoznačností a upřímného sebezpytování i ironie. Také pracuje s citacemi uměleckých děl a rukopisů různých historických období.

Nápad na společnou výstavu byl proměněn ve skutek touto výstavou, která vznikla na podnět Anny Sypěnové. Anna je další z trojice vystavujících umělkyň s podporou galerie Pasáž. Přerov je Anniným domovem, do kterého se po dlouhé době vrátila. Měly bychom také říct, že se všechny tři umělkyně seznámily při studiu na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT.

Anna maluje, častým motivem jejích posledních obrazů je prolínání "vnitřních" a "vnějších" světů, dlouhodobě se obrací k nebi, pozoruje ho, zobrazuje. Anninu tvorbu spojuje s Katčinou a Eliščinou ve výstavě nejen téma mraků, ale především překvapivě podobné závěry, k nimž každá svou vlastní cestou dospívají. To, že své nitro vnímají jako proměnlivé, jako "domov mraků", sledují vnitřní pochody myšlenek a pocitů a dívají se i do prázdna za nimi.

Říká se, že při hlubokém pohroužení do stavu rozjímání či meditace, pozoruje člověk své myšlenky jako plující oblaka. Možná je naše tvorba takovou meditací, možná je jejím opakem. Možná při ní osobnost zdůrazňujeme, možná rozpouštíme. Lidská mysl má schopnost myšlenky a pocity pozorovat, nemusí jim podléhat ani se snažit je ovlivňovat, ačkoli je to nám to přirozené. Tvorba je plná pozorování. Realita se může různě rozpouštět, skládat, jde o to, na co klademe důraz. Naše obrazy a objekty tak můžeme nazývat Domovem mraků- myšlenek a pocitů. 

Volíme si svou reakci na realitu, ať už vědomě nebo nevědomě. Je zde prázdno prostoru a v něm formy a je radost moci s formami svobodně zacházet. A všichni máme tu moc. Z prostoru, z prázdna, lovíme mraky - formy -myšlenky, pocity, děje, akce, noříme do nich nos, trháme je, hýčkáme je. Je velké umění osvobozovat se od stereotypu našich zaběhlých reakci a je svobodou uvědomit si, že reagovat nemusíme...

Můžeme nechat mraky plynout, pozorovat červánky i velká oblaka kupící se v noci kolem dorůstajícího měsíce... (mimochodem vernisáž bude za úplňku)

Všechny tři jsme ve své umělecké práci něčím pojeny a  tato výstava je možností tuto blízkost i odlišnost prozkoumávat. Jsme rády, že můžeme v Přerově vystavovat a setkat se tak i s Vámi.