23. 1. - 13. 3. 2020: Fragmenty tvorby

Společná výstava malíře Jiřího Ryšavého a uměleckého kováře Pavla Tasovského.

Vernisáž ve čtvrtek 23. ledna v 17 hodin.





Pavel Tasovský

Umělecký kovář, nar. 22. 11. 1960 v Brně
www.Tasovsky.com 

Jeden z našich nejlepších uměleckých kovářů samostatně vystavuje od r. 1992. Ve vlastní dílně v Náměšti nad Oslavou se zabývá výtvarným řešením a zpracováním architektonických doplňků interiérů a exteriérů soukromých i státních subjektů. Současně se též věnuje volné tvorbě a získal řadu ocenění na kovářských sympoziích v České republice, Rakousku i Německu.

Absolvoval Školu uměleckých řemesel v Praze závěrečnou prací  Zvěrokruh v roce 1978. V roce 1981-82 absolvuje v Moravském muzeu v Brně odborný kurz muzejních konzervátorů – specializace kov, dřevo. V roce 1998 – 99 absolvuje Mistrovskou školu uměleckých řemesel v Praze závěrečnou prací Hamounovo křeslo.

Po absolvování školy r. 1978 až do r. 1989 pracuje v kovářské dílně Uměleckých řemesel v Brně. Pracoval na významných zakázkách např. Malovaný dům v Třebíči, hrad Špilberk, Moravské zemské muzeum, poutní kostel ve Křtinách. V roce 1989 zakládá kovářskou dílnu v Náměšti nad Oslavou a začíná se zabývat volnou tvorbou. Od roku 1992 začíná samostatně vystavovat.

Ocenění:


Jiří Ryšavý

původem z Újezdce, malířsky živelně zpracovává témata krajiny a přírodních detailů. Na první pohled působí jeho současné malby zcela abstraktně. Známe-li však malířův vývoj a naturel, vnímáme, že jde vlastně o tvarovou a barevnou stylizaci přírody. Malíř samostatně vystavuje od r. 1971.

Jiří Ryšavý, původem z Újezdce u Přerova, malířsky živelně zpracovává témata krajiny a přírodních detailů, které zjednodušuje do abstraktních forem, avšak nechává plně zaznít objevenou barevnost. Nepřehlédnutelný vliv na jeho tvorbu mělo jeho přestěhování na opačný konec Moravy v roce 2007, do Vranova nad Dyjí, krajiny mládí jeho ženy. Změnila se barevnost jeho palety a uvolnila sevřenost malovaných tvarů. Na první pohled působí jeho současné malby zcela abstraktně. Známe li však malířův vývoj a naturel, vnímáme, že jde vlastně o tvarovou a barevnou stylizaci přírody – volné krajiny pozorované z letcovy perspektivy, nebo naopak detaily až z mikrosvěta, které jej zaujaly a překvapovaly svou rozmanitostí. V této tendenci souzní se snahami jeho vrstevníků Ivana Ouhela či Františka Hodonského.